Strážnice - Petrov » Skalica a zpět
Délka trasy: cca 30 km
Terén: terén spíše rovinatý a občas kopeček, povrchy pro jízdu se střídají - silnice, stezky, polňačky (poslední úsek byl hodně prašný)
Časová náročnost: Celodenní
Tentokrát jsme trasu na Baťáku zvolili ze Strážnice. Jako výchozí bod byl, jako obvykle, zámek. Trochu nás překvapilo parkování u zámku a tak jsme to zapíchli u Kempu. Vyskládali jsme kolobky z auta a vyrazili se kochat. Navštívit lze i místní skanzen, což jsme tentokrát nevyužili a pokračovali jsme dál ....
Strážnice - zámek
Zámek pochází z druhé poloviny 13. století a momentálně slouží jako sídlo Národního ústavu lidové kultury. Uvnitř jsme nebyli, takže nemohu podat info. V parku jsme ještě trefili na tuto kapličku:
Amfiteátry
Další věc na kterou v parku narazíte jsou dva amfiteátry. Zřejmě se tam pořádají nějaké akce, jediné odkazy co jsem v rychlosti na netu našla byli na ticket portal :D A to mě zrovna zajímalo z historického hlediska, kdy byli postaveny, jelikož na mě sálal duch stavitele z éry třešňové:
Skalickou bránu jsme míjeli až cestou zpět, když jsme se vraceli do Strážnice na oběd. Další o kolo čeho jsme projížděli byla zvonice a již zmíněný Skanzen.
Skanzen a zvonice
Přístav Petrov
Další zastávka byla přístav Petrov kde jsme na chvílí zastavili, můj si dal pívo a já krůcanou zmrzku (výborná, leč malá porce když mohu porovnat s porcí u nás ve městě). Každopádně občerstvit se tu dá a k zakousnutí se tu taky něco najde. Pro děti je tady k pohlazení a nakrmení oslík Violka, je roztomilá :)
Vinné sklepy Petrov - Plže
Další úžasné sklepy co nám cvrnkli letos do nosu jsou sklepy Plže v Petrově.
Pak už nezbývalo nic jiného než dosáhnout hranic jiného státu :D ano, ano, letos pokořena hranice se Slovenskem. Dalším cílem poznání byla totiž Skalica. Chtěla jsem omrknout místní golf, ale nakonec jsme nějak zabloudili a golf minuli. Nestáhla jsem si totiž ofline mapy Slovenska, že. Nějak mi nedošlo, že mě mapy za hranicemi nic neukážou :D Něco málo ze Skalice:
Skalica byla úchvatná a tak po menším průzkumu jsme vyrazili na cestu zpět. Jelikož jsme neměli navigaci, dali jsme se po modrém Cčku co značil směr na Baťův kanál a doufali jsme, že dojedeme tam, kam potřebujeme. Cestou jsme minuli přístav:
Poslední zajímavost co nám cvrnkla do nosu byl Výklopník. Něco podobného jsem viděla i na dovči v Řecku, tady tento sloužil jako pomůcka k překládání uhlí. Nějaké další info zde. Nakonec jsme cestu z přístavu Petrov (nevím proč mi tuhle možnost navigace vůbec neukázala) vzali kolem řeky a musím říct, že to byla klidná leč prašná cesta. Moje kolobka dostala nádech šedi :D
Jako poslední co Vám z celé cesty můžu ukázat byl náš oběd. Tentokrát jsme měli štěstí najít hospodu, kde mají otevřeno a vaří. Původně jsme měli v plánu ale naprosto jinou. Jenže ti vařili až za hodinu. Takže jsme v rámci hladu brali co se dalo (jelikož sváča byla snědená), tudíž pizzu. Byla dobrá, účel splnila, jediné co bych vytkla - nemám ráda buchtovité těsto, což tohle díky nedostatečnému propečení těsta bylo. Zaslechli jsme číšnici jak doporučuje zákaznici cukrárnu, prý dělají domácí zákusky, hmmm tak to jsem musela jít otestovat. Verdikt? Můj měl zmrzku s horkými malinami - luxuuuus! Můj zákusek mě trochu zklamal, díky tomu že byl ohřívaný rychle okoral. Ale i tak byl dobrý. Kdyby jste chtěli vyzkoušet byl to blátivý dort. Jsem prostě čokoholik no
Celá trasa zde. Příjemné trhnutí
Komentáře
Okomentovat